Dovolená 2005

11.8.2005 čtvrtek Konečně máme sbaleno a zvedáme kotvy. Rohozná je dávno za námi.. Kolem osmé hodiny večer konečně přejíždíme hraniční přechod Hora svatého Sebastiána. Páápáá ČR..

22:15 Zastávka na dálnici v Německu (424 km).

12.8.2005 pátek 2:20 Další zastávka - občerstvení. Dali jsme si: taťka, Kačka, mamča: bílý kafčo (maminka chytla průjem) a Denča čaj. Potkali jsme mrogurťáka (kdo neviděl Simpsonovi nepochopí) a uchylnýho chlápka na dámských záchodcích, který také zřejmě trpěl průjmem. (668 km)

4:00 Zastávka na spaní.. "automotel" (843 km)

7:00 Vstááávááámééé!!Snídaně: chleba s máslem, chleba se sádlem.

8:31 Přejíždíme hraniční čáru - Holandsko - jupííí.

11:00 (1040 km) Konečně jsme našli naši lodní společnost. Už víme, jakou máme loď, ale musíme počkat, protože LIMANDA ještě není uklizená.

15:00 Předání lodi. Jediné, co nám bylo řečeno: "Tady máte klíčky. Páka dopředu - loď jede dopředu, páka dozadu - loď jede dozadu. Hlavně jestli jste zaplatili. Za týden nashledanou."Ještě jsme stačili vyslechnout příhody Ostraváků. Vybrali jsme si trasu směrem na Holandské moře. Jeli jsme asi 20 kilometrů a u řízení jsme se vystřídali všichni. Super! Přejížděli jsme aquadukt přes dálnici. Ani jsme to nezaregistrovali a auta pod námi také ne. Potkali jsme strašně moc lodí a lodiček (i plachetnice) a všichni nás máváním zdravili a my jen odpovídali. Seděli jsme chvíli na špici, kde je cítit každé uhnutí lodi. Večer jsme zkoušeli zakotvit v nějaké marině, kde jsou pro takové lodníky jako my, placené služby (sprchy, toalety, elektrický proud), ale všude bylo plno (celá Evropa je v Holandsku na lodích), tak jsme si vybrali jedno veřejné parkoviště(8 Euro). A rodiče nakonec po vypití 2 ks piv Budvar zaveleli "na kutě!".

13.8.2005 sobota Vyplouváme, vítr v zádech, vlny jako na moři, tak to s námi pěkně zahoupalo. Sice zatím svítí sluníčko, ale počasí se tu mění jako na horách.. Po obou stranách samá plachetnice, máme co dělat, abychom se stihli vyhnout. Pozor! proplouváme pod mostem, ale zvládli jsme to dobře, trefili jsme se a ani nám ho nemuseli zvedat. Plujeme dále k blížícímu se moři a před námi další most. Ten je však nízký (2,50 m), musí nám ho zvednout, protože jsou velké vlny a naše plavidlo má 2,45 m, tak raději neriskujeme. Opět potkáváme plno lodí a plachetnic a blížíme se ke zdymadlu. Chceme jet na moře, ale nejdřív musíme zjistit, jaké jsou vlny. Zakotvili jsme ve Stavorenu. Zaplatili 9,50 Euro. V marině je přípojka na elektrický proud a voda. Doplnili jsme zásoby vody, zapojili kabely a šli se podívat do obchodu. Nakoupili jsme, zjistili, kde jsou sprchy a to nejhlavnější: jaké je moře. Je veliký vítr a vlny jsou obrovské. Vracíme se na loď. Ohřáli jsme si rajskou a kolínka, nabaštili se a kapitán si šel dát dvacet. Večer vyrážíme na procházku po Stavorenu. Našli jsme bufet s hranolkama. Dali jsme si 4 porce, ale když nám to nandali, tak jsme zjistili, že by nám bohatě stačila jen jedna. Nemohli jsme se pomalu ani hýbat a ještě jsme toho hodně hodili do koše. Poté jsme pokračovali dál a v restauraci si konečně dali holandské pivo. Ještě jsme se byli podívat na moře a usoudili jsme, že tam v žádném případě nemůžeme. Vlny měly hřebínky. Do postele jsme se dostali až o půlnoci.

14.8.2005 neděle Vzbudili jsme se dost brzy - bylo 11:00 hodin. Holandské pivo AMSTEL má asi uspávací účinky, protože jediná Denča ho nepila a byla vzhůru už v 8:30. Posnídali jsme a protože začala bouřka, vydali jsme se zpět Johanfriso-kanálem na jezero Flussen. Před prvním mostem jsme měli kolizi, když jsme museli čekat na otevření a vítr s námi praštil o molo. Štěstí, že jsme měli na boku balony. Kapitán nám vynadal, ale hned uznal, že to nebylo naší vinou. Museli jsme potom půl hodiny kroužit asi jako ostatních 20 lodí, až zkončí polední přestávka. Pak už cesta probíhala normálně, až jsme se dostali na jezero, kde vypukla pravá bouře. Loď si jezdila, jak chtěla, doleva, doprava, a bylo umění jí udržet v přímém směru. Vlny stříkaly až přes loď a stěrače nestačily stírat. Teprve teď jsme poznali, co by to s námi dělalo na velkém moři. V 15:00 jsme zakotvili na ostrůvku. Kapitán nás pochválil, že jsme dobře vyvázali loď a za to dostaneme oběd. Sekaná s bramborem + okurkový salát. (Zážitek: starouškové na plachetnici.) Po obědě jsme pokračovali a konečně se dostali ke zvedacím mostům, které se platí. Do dřeváků, zavěšených na prutu, se vkládá obnos za otevření mostu. Za jízdy se musel dřevák chytit, do něj dát přesný obnos, protože by "mostař" nestihl vrátit. Proto jsme museli nechat rozměnit na plnou misku drobáků. Přijeli jsme do města Makkum, perfektně přistáli, vyvázali loď (pochvala). Pojedli jsme zbytky, vynesli odpadky a vyrazili do města. Pršelo, jen se lilo. Došli jsme na molo a zjistli, že zkrátka a dobře na moře opět nemůžeme. Přišli jsme celí promoklí a šli radši spát.

15.8.2005 pondělí Ráno byl budíček už v 9 hodin. Ale z postele jsme vylezli až v 10:00.. Taťka s mamkou šli pro snídani, objevili prodejnu lodních map a zjistili, že jet do Amsterdamu je vlastně pralinka (pro dobrého kapitána). Protože měli mostaři polední přestávku, vyráželi jsme až ve 13 hodin. Všechno probíhalo perfektně. Po příjezdu do Lemmeru jsme museli vjet na moře zdymadlem. Zvedli nás zhruba o půl metru. Na moři jsme měli podle plánu zahnout na bojkách vlevo a zahnout na kanál. Zde kapitán poprvé zklamal. Vystartoval podle bojek, ale na druhou stranu. A pak to vypuklo! 25 km mořem na vlnách: příď nahoře - bylo vidět jenom nebe, příď dole - byla vidět jen voda. A naše kocábka byla jako ořechová skořápka. Aby se plavba uklidnila, vzal to kapitán k pobřeží, ale neměl jeho mapu. Všechno by bylo dobré, zvykli jsme si i na to houpání, ale když už jsme konečně uviděli pevninu, přišla rána do lodi. Všichni jsme strnuli. Narazili jsme na skálu. Nikdo z nás nemohl ani dýchat. Kapitán uhnul napravo na širé moře a celou cestu jsme dostávali ránu za ránou, než jsme se dostali až za bojky. Když jsme dopluli do přístavu v Urku (9,50 Euro), spadl nám ze srdce kámen velký tak, že loď vyskočila do výšky. Perfektně jsme vyvázali loď a okamžitě začali zvedat kryty z podlahy, jestli nevniká do lodi voda. Naštěstí bylo vše v pořádku. Vykoupali jsme se a zase začali vzpomínat na to, co se stalo. Pak jsme šli raději spát.

16.8.2005 úterý 8:45 odjezd - opět na moře, protože si tím zkrátíme cestu do Amsterdamu nejméně o 2 hodiny. Jeli jsme dlouho. Všichni se vystřídali u kormidla. K obědu jsme zakotvili v přírodě. Rodiče měli dršťkovou polévku a děti těstoviny s kakaem. Vzhledem k tomu, že nás tížil čas, tak jsme museli "vypadnout" co nejdřív. Kapitán sbalil rybářské náčiní a vypluli jsme. Ujeli jsme pár stovek metrů a došlo na první ztrátu. Denča se držela zábradlí a měla jednu nohu nad vodou. Nějakým záhadným způsobem jí bota spadla do vody. Samozřejmě, že už se nepodařilo ji zachránit. Propluli jsme 2 zdymadla a 1 aquadukt. V jednom zdymadle jsme způsobili zmatek, protože jsme nedokázali uvázat loď. Pomohl nám jeden Holanďan. Pak už bylo všechno v pořádku. Protože jsme nestačili do 19 hodin dojet do Amsterdamu, museli jsme změnit celý plán naší dovolené. Rozhodli jsme, že do Amsterdamu se podíváme až při cestě domů autem. Zakotvili jsme proto v Naardenu. Když jsme se pracně dostali mezi lodě a kapitán šel zaplatit, oznámili nám, že místo je již obsazené a my museli zakotvit na druhé straně. Pomáhala nám při tom jedna starší sympatická Holanďanka a naučila nás pravý námořnický uzel na vyvazování lodí. Večer jsme se šli vykoupat, pak jsme se najedli a doplnili zásoby pitné vody. V hospodě už měli zavřeno, tak jsme šli spát.

17.8.2005 středa Ráno byl budíček už v 8:00. Vyrazili jsme do Komenského města a po hodince chůze jsme stáli před muzeem Jana Amose Komenského - Učitele všech národů. Při našem příslovečném štěstí bylo zavřeno. Alespoň jsme se před ním vyfotili, nakupili jídlo a pití, navštívili bibliotéku J.A. Komenského, vyfotili se před jeho sochou ve středu města, zamávali mu a vyrazili zpět na loď. Vycouvali jsme z boxu a vystartovali směrem domů. Čeká nás dlouhá cesta, proto jedeme bez zastávek. Musíme to stihnout do sedmi hodin do Ketelmeeru. Ve 13:00 oběd za jízdy: těstoviny tentokrát s kečupem a sýrem, kapitán: krajíc chleba s masem a 2 loky čaje. Jinak máme krásné počasí, svítí sluníčko, což Ostraváci neříkali. Vyrazili jsme zdymadlem - bez problémů, a podle mapy jsme měli dorazit ke druhému zdymadlu nejpozději v 19 hodin, takže se 2. oběd odbýval za plné jízdy. Střídali jsme se u řízení, mimo Denču. V jednu chvíli jsme si ani nevšimli, že nás předjíždí obrovská loď. Až když jsme jí měli za zadkem, tak na nás zatroubila a kapitán musel hodně rychle ubýbat. Když bylo 18:30, tak se v dálce objevilo zdymadlo a věděli jsme, že dojedeme buď na čas, nebo po sedmé hodině. Ale protože před námi jeli ještě 3 lodě, doufali jsme, že to vyjde. Bylo přesně 19:00, když jsme dorazili. Za třičtvrtě hodiny jsme opustili zdymadlo a vyrazili. Pak už nám jen zbývalo najít přístav a zakotvit. Museli jsme se kousek vrátit, ale našli jsme marinu Ketelmeer. Po menších problémech jsme zakotvili, zaplatili 11,50 Euro. Našli jsme umývárny, vypili lahev vína, 2 piva a opět byla půlnoc. Šlo se na kutě.

18.8.2005 čtvrtek Ráno budíček v 7 hodin. Nakrmili jsme sebe a divoké husy a vyrazili opět kouskem moře do Urku, projeli zdymadlem (sneslo nás asi 8 metrů dolů) a pokračovali jsme kanálem na Emmeloord. Polední přestávka, návštěva obchodních domů LIDL a ALDI a ve 13:30 odjezd pod 2 mosty. Vrátný spal, museli ho vzbudit. Poslali jsme i pozdrav k svátku Petře a jedeme kanálem skoro sami. Asi v 16 hodin jsme přijeli na zdymadlo a chvíli čekali na povolení. Jeli jsme jako první do zdymadla. Při vyvazování došlo ke kolizi, když se mamce na uvazišti smekla noha a mamka spadla do vody. Po vytažení mamky vypustili zdymadlo a my jsme vyrazili směr domů. Navečer jsme dorazili do Sneeku. Bylo nám z toho smutno, tak jsme se jeli do města opít. V čínské restauraci z toho byla Číňanka na větvi, kolik jsme toho vypili. Na loď jsme se vrátili asi v 11 hodin a šli jsme spát.

19.8.2005 pátek Ráno budíček opět v 7 hodin. Přestěhovali jsme věci do auta, zaplatili projetou naftu (105 litrů = 105 Euro), utřeli slzy, nasedli do auta, zatroubili na rozloučenou a vyrazili přeš hráz směrem na Amsterdam. Jelikož jsme si přáli vidět mlýny, sjeli jsme z dálnice a kolem poledne přijeli do skanzenu De Zoeker. Viděli jsme několik mlýnů, výrobu dřeváků a sýrů, malovaný holandský porcelán, a lidi, kteří tam chodili v holandských krojích. Pojedli jsme něco hranolků s majonézou, potkali několik Čechů a vyrazili do Amsterdamu. Protože pršelo, nic jsme neviděli. Tak jsme vyrazili do Rotterdamu. Protože pršelo, opět jsme nic neviděli. Ale vlastně něco přece jen jo..Projeli jsme Maas tunel a viděli i Euromaas. Na věži jezdí vyhlídka nahoru a dolů a otáčí se, takže při pěkném počasí je vidět na celý Rotterdam. Ale protože pršelo, raději jsme se vydali směrem pryč. I tak jsme zahlédli několik Coffieshopů (marihuana) a spoustu černochů, romů, Rusů, Arabů, Židů, Turků, Maďarů a Pákistánců.. Prostě největší směs světa. Hulákali na nás černoši s hubama plnýma zlatých zubů.

Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme do Belgie do Antverp. Přijeli jsme tam, samozřejmě pršelo, tak jsme ani tentokrát nic neviděli, proto jsme vyrazili domů. Před německýma hranicema jsme natankovali trochu benzinu, nechali se okrást kafeautomatem, něco pojedli a zase se vydali na cestu. Spali jsme asi 4 hodiny v autě (kromě řidiče), ale k ránu poklidná jízda skončila. Auto párkrát škytlo, prdlo, poskočilo a chcíplo. Ukazatel paliva ukazoval 1/4 nádrže, ale nádrž byla suchá. Ručně jsme odtlačili auto 1 km na parkoviště. Děti spaly a rodiče hlídali a čekali, jestli se někdo nesmiluje a půjčí nám benzin. Nakonec se taťka vydal stopem 7 km k pumpě, koupil kanystr, do něj 5 litrů benzinu a vydal se opět stopem zpátky. Popojeli jsme k pumpě, natankovali, vysprchovali se a vystartovali domů.